Den 08, Long My - Cam Tho, 79 Km

Ráno Dtto, jen obměna, bageta Banh Mi. Zase je hezky, nemůžeme se nabažit Delty a asijského léta. Dnes je to o banánovnících, jsou všude, promíšeny s ostatní hustou vegetací. Připadáme si jako v botanické zahradě. Cesta nás vede většinou ve stínu vegetace, moc příjemné.

Projíždíme městečky, často s ohromnými bulváry s osmiproudými ulicemi, zřejmě určenými pro komunistické oslavy (běžná silnice se náhle rozšíří do 8 mi proudů a po půl kilometru opět úzká cesta..). Všude po cestě místní suší (praží) rýži přímo na silnici.

Polední žár přečkáváme nad žabími stehýnky s rýží, 4 mi Heinekeny a 2 litry zeleného čaje a samozřejmě nad kafem na závěr uvelebeni v houpacích sítích.

K večeru došlapeme k vyhlášené kakaové zahradě Vườn Ca Cao Mười Cương, ale mají již zavřeno, takže ji dáme zítra. Ubytováváme se v krásném resortu bambusáků Ivory bamboo resort,

úžasná večeře (jarní závitky, houby, tofu, špenátové listy, fazolky, rýže).

Den 07, Bac Lieu - Long My 65 Km

Obvyklý rituál, vietnamská káva s ledem (tu si budeme dávat v létě ráno i doma) a bageta (banh mi). A opět krásnou cestou podél kanálů,ve stínu kokosáků, nesmíme nikoho ošidit a tak odpovídáme na každé "helou". Cesta je trochu rozbitější a drkotavá, můstky příkré a úzké. Vidíme lis na cukrovou třtinu, výzva k zastavení. Chudší rodinka, starej právě vstává (je cca 9 hodin) a čistí si zuby. Asi dcera nám připravuje nápoj, dostáváme banány. Starej si jde po zubech lehnou do sítě, už se unavil.

Rodince očividně stačí k živobytí prodat ve stánku občas nějaké cukrovinky nebo limonády a vylisovat třtinu. Výdaje jsou jen za e. proud. Topení, vodné a stočné, natož odvoz odpadků (jsme na břehu jednoho z vodních kanálů), se tu opravdu neřeší. Pokračujeme, cesta se kroutí mezi vodními toky , často do protisměru, křižovatky vodních cest jsou překonávány různě vysokými mosty.

Na některé se skoro nedá vyjet. V poledne dojíždíme do městečka Cho Noi Nga, kde chceme dát polední pauzu, v minulých dnech
jsme se přesvědčili, že polední žár je opravdu nutné přečkat ve stínu. Je složité se trefit do centra, protože díky vodní křižovatce je městečko rozděleno na 4 kvadranty a mostky jsou celkem daleko od sebe a musí se vědět přesně kde.

Dáváme plněné taštičky mletým masem a smažené ryby (ryby to nebyly ale nějaké těsto, přesto úžasné) a nakonec plněný knedlíček Banh Bao .

K tomu pár Heinekenů a užíváme si posezení na kraji mumraje. Vedle třeba prodávají už hotové vařené nudle a zákaznici si je odvážejí na motorkách plné košíky, spotřebu tedy mají obrovskou. A kdo by se s nimi vařil doma... Odpolední pauzu ještě prodlužujeme u rodinky v malém kiosku, kde poležíme s kávou v houpacích sítích.

Dostáváme ještě jako bonus, čaj z pudinkových vanilkových jablíček (jak jinak, mňam). Ve 3 hodiny dojíždíme do dnešního cíle, Long My, pěkný hotýlek Khah san Phuc Lam.

Den 06, Soc Trang - Bac Lieu 74 Km

Ráno se personál vzmužil a nabídl nám snídani (v ceně) ve formě hlavního jídla (nudle, rýže a 

příloha). 

Jediné, co by jsme si dali, bagetu s omeletou samozřejmě neměli. Takže dáváme oběd k 

snídani (vepřové s rýží). Další cesta nás vede opět trochu jinou krajinou, cesty stále úzonké, 

a stále s pevným povrchem (beton, asfalt) což je úžasné, takový komfort není snad nikde jinde 

na světě. Nyní je hospodářsky obdělávaná úrodná půda využívána jako políčka rýže nebo jako 

rybníčky k pěstování ryb. Každý m2 je plně využit. 

Dnes je nějaké větší horko, kdykoliv 

zastavíme, topíme se ve vlastním potu. Překonávání velmi úzkých můstků (různého stavu, často 

chatrného, bez jakéhokoliv zábradlí) přes kanály a kanálky je někdy dost adrenalinové. Jakákoliv 

chybka jízdy na kole by končila ve vodě, která není nikdy daleko. Později odpoledne už i ta 

nádhera omrzí a jako dojezd volíme hlavní silnici QL1, která je ale jak se blížíme na konec 

Delty stále měně frekventovaná.

Den 05 - Soc Trang 0 Km

Khah san zas tak hogo fogo není, jak vypadá ze předu.

Trochu už chátrající původně velké plány.
Obrovské budovy plné apartmánů a studií ale jsme tu sami... Jen první noc nějaká skupinka asi
Němců, kterým vezou kola v přívěsu, asi zájezd s místním průvodcem. Díky skupince ale personál
trochu žije. Druhou noc jsme v hotelu už úplně sami, jen s početným personálem, který je
zaměstnán sám sebou. Večer dokonce restaurace zavřena, ale my si umíme poradit, po pochodu asi 1
km po hlavní dálnici QL1 nacházíme kiosek našeho srdce (mini židličky sposuta místních, cena 25
Kč za jídlo) a dáváme Pho s vepřovým kolenem, výborné! Den byl stráven regenerací zadních a
dolních částí těla, jejich nořením do místního bazénu, který jsme měli jen pro sebe.

Den 04, Tra Vinh - Soc Trang 84 Km

Ranní formality (balení, check - out, nakládání kol). Místní manager hotýlku opakuje svůj včerejší proslov "ho či mina, go, go, go!" (zřejmě nějaký vietnamský povzbuzovací pokřik pro cyklisty). Včera se vyptával odkud kam jedeme a má nás za vrcholové sportovce. Ranní ledová káva (už jsme závislí), hledání banky (až doporučená a osvědčená Donga bank zabrala). Úřednice byly ale stejně konsternované naším jimi málo očekávaným, a očividně nenacvičeným, požadavkem na výměnu 200 dolarů. Úplně je ale rozhodilo, že každá stodolarovka byla jiná. Po půlhodinovém zkoumání, telefonování, příchodu dalších manažerů a manažerek banky z vyšších pater (i v přeneseném smyslu) souhlasili pouze s výměnou nového typu bankovky. Z ranního chaosu města jsme za chvilku pryč, provoz pomalu mizí. Jedeme pěknou venkovskou silnicí, něco jako u Mníšku pod Brdy. Jen nás občas přepadne žízeň, stánky jsou každých pár metrů a máme jen starost, co si dáme k pití (střídáme kolu, ledové kafe, vodu, ovocné šťávy, energ. drinky atd.).

Pít se musí, ceny jsou ale zanedbatelné kolem 10 000 dongů za 0,33 = 10 korun. Zažíváme mnoho legrace prostřednictví Google překladače, většinou se postupně seběhne celé příbuzenstvo a všichni chtějí do telefonu mluvit. Ale krásně se tím navazuje kontakt s obyvatelstvem. Vůbec zde obecně nejsou nikde vidět cizinci Od výjezdu z Hočimina jsem zahlédli za 3 dny jen 2, byli dokonce na kolech (místní provenience), na lehko s nějakým průvodcem. Cizinci nebyli vidět ani večer na promenádě v My Tho, a to je prý destinace, kam je vozí na výlety do Mekong Delty. Takže jsem pro místní zde stále málo viděná rarita. Projíždíme úrodnou krajinou políček rýže a kokosových hájů, proplétáme se bludištěm cest a cestiček podél zavlažovacích kanálů. Díky Google maps je vůbec možné takto na kole cestovat. Takto podrobné mapy jinak neexistují. Sami domorodci jsou námi často překvapeni, kde se cizinec zjeví a může vyznat. Zastavujeme u malého krámku a ptáme se na studenou vodu, majitelka je zaskočena, to není pro ni obvyklý požadavek. Ale snaží se nám za každou cenu vyhovět naseká led (tem mají všichni) a zaleje zeleným čajem (taky všude a všichni). Náš úsměv a poděkování ji nastartuje a už nám  nalévá další, Iva dostane žvýkačku, Petr cigaretu, a pomocí překladače začíná zábava. Odkudsi se objeví kamarádky a mejdan se rozjíždí.

 Jsme tu asi hodinu, už musíme pokračovat. S omluvami a dlouhým máváním odjíždíme. V poledne malé městečko, nacházíme vývařovnu s usměvavým personálem. Vietnamka hned ví co bychom si asi dali. Výborné Hu Tien s krevetami a rybou a k tomu smažené závitky. Balada! Sousedka dokonce přináší vychlazené Tigery (pivo!). Když vidí jak jsme šťastni, chce nosit další a další. Pak si s námi chce každý připít a kupují nám piva... Přípitky je tak rozveselí, že se nemohou přestat smát a až se svíjí smíchem.

 Ukazují na naše kola - palec nahoru , a na motorku, palec dolu. No musíme jet dál.. dne už se blížíme k Soc Trang, ještě dva převozy, potom dlouhá asfaltka a už chaos města. Narážíme na první hypermarket, Coop, západní styl, jen před ním velké placené parkoviště motorek. Kupujeme 2 kartony Tigera a po delším bloudění náš na místní poměry hogo fogo - Khah san hotel s bazénem, kde strávíme den odpočinku.

Den 03, MyTho - Tra Vinh 70 Km

Vyjíždíme jako obvykle celkem brzo, v 7 už jsme na kolech. Cestou k obřímu mostu přes Mekong zahlédneme stánek s plněnými knedlíčky. To musíme. Jen je problém zjistit,
co který ze 3 druhů vlastně obsahuje. Podle ceny rozhodujeme na střední cestu. Náplň křepelčí vajíčka a mleté masíčko. Mňam. Potom už trochu hlučná cesta přes most, pěkný kopec do nejvyššího bodu, kde jsme ve výšce přes 100 m a pak zase sešup dolu. Ale mosty jsou jediné kopce tady široko daleko. Přejíždíme na tzv. kokosový ostrov.

Je to vlastně pevnina mezi rameny Mekongu. A opravdu kokosové lesy kam oko poledne na obrovské rozloze. Hned jak to jde, uhýbáme z hlavní silnice a noříme se do spleti cest a cestiček. Některé jsou tak úzké, že se nevyhneme ani s motorkami. Provoz je tu ale skoro žádný, krása, jedeme hodně ve stínu palem, fouká mírný větřík.

Asi nejlepší cesta na kole dosud v životě. To je pravý ráj pro srdce cyklistovo. Je divné, že tu nejsou hordy cyklistů navezených sem cestovkami. Ale brzo asi budou, to přece není možné utajit! Dosud jsme ale na naší cestě nepotkali jediného zahraničního cyklistu. Pokračujeme podél vodních kanálů, občas překonáváme vodní toky na mini převozních lodích. Kdykoliv máme chuť se napít, je po ruce nějaký stánek nebo krámek. Střídáme různé druhy nápojů, nejvíc samozřejmě ledové kafe Café Sua Da, nápoj z
cukrové třtiny, colu atd.

V poledne dokonce k Tam Cóm (vepřové výpečky s rýži) se nám dokonce podaří (pomocí překladače) i vychlazené pivo /(Tiger) bez ledu!!! Tak dáme každý 2, kdo ví kdy se podaří další.
K večeru nás čeká poslední převoz přes jedno z hlavních ramen Mekongu. Je to pěkná šířka, jedem skoro půl hodiny! A pak už po cca 6 km jsme v Tra Vinh. Hledáme doporučený hotel od blogerského kamaráda Andrewa (Australan), který tu byl minulý rok, ale budova vypadá opuštěně. Takže volíme záložní variantu, troch méně udržovaný postarší hotel v centru. Na náměstí před Tržnicí potom klasickou noulovou Hu Tie, tontkrát Ga (kuřecí). Zákusek, jako všichni, nějaké kandované ovoce do sklenice (jako všechno tady s ledovou tříští) a různé příměsi, které stejně neznáme, ale chutná to skvěle!