Den 04, Tra Vinh - Soc Trang 84 Km

Ranní formality (balení, check - out, nakládání kol). Místní manager hotýlku opakuje svůj včerejší proslov "ho či mina, go, go, go!" (zřejmě nějaký vietnamský povzbuzovací pokřik pro cyklisty). Včera se vyptával odkud kam jedeme a má nás za vrcholové sportovce. Ranní ledová káva (už jsme závislí), hledání banky (až doporučená a osvědčená Donga bank zabrala). Úřednice byly ale stejně konsternované naším jimi málo očekávaným, a očividně nenacvičeným, požadavkem na výměnu 200 dolarů. Úplně je ale rozhodilo, že každá stodolarovka byla jiná. Po půlhodinovém zkoumání, telefonování, příchodu dalších manažerů a manažerek banky z vyšších pater (i v přeneseném smyslu) souhlasili pouze s výměnou nového typu bankovky. Z ranního chaosu města jsme za chvilku pryč, provoz pomalu mizí. Jedeme pěknou venkovskou silnicí, něco jako u Mníšku pod Brdy. Jen nás občas přepadne žízeň, stánky jsou každých pár metrů a máme jen starost, co si dáme k pití (střídáme kolu, ledové kafe, vodu, ovocné šťávy, energ. drinky atd.).

Pít se musí, ceny jsou ale zanedbatelné kolem 10 000 dongů za 0,33 = 10 korun. Zažíváme mnoho legrace prostřednictví Google překladače, většinou se postupně seběhne celé příbuzenstvo a všichni chtějí do telefonu mluvit. Ale krásně se tím navazuje kontakt s obyvatelstvem. Vůbec zde obecně nejsou nikde vidět cizinci Od výjezdu z Hočimina jsem zahlédli za 3 dny jen 2, byli dokonce na kolech (místní provenience), na lehko s nějakým průvodcem. Cizinci nebyli vidět ani večer na promenádě v My Tho, a to je prý destinace, kam je vozí na výlety do Mekong Delty. Takže jsem pro místní zde stále málo viděná rarita. Projíždíme úrodnou krajinou políček rýže a kokosových hájů, proplétáme se bludištěm cest a cestiček podél zavlažovacích kanálů. Díky Google maps je vůbec možné takto na kole cestovat. Takto podrobné mapy jinak neexistují. Sami domorodci jsou námi často překvapeni, kde se cizinec zjeví a může vyznat. Zastavujeme u malého krámku a ptáme se na studenou vodu, majitelka je zaskočena, to není pro ni obvyklý požadavek. Ale snaží se nám za každou cenu vyhovět naseká led (tem mají všichni) a zaleje zeleným čajem (taky všude a všichni). Náš úsměv a poděkování ji nastartuje a už nám  nalévá další, Iva dostane žvýkačku, Petr cigaretu, a pomocí překladače začíná zábava. Odkudsi se objeví kamarádky a mejdan se rozjíždí.

 Jsme tu asi hodinu, už musíme pokračovat. S omluvami a dlouhým máváním odjíždíme. V poledne malé městečko, nacházíme vývařovnu s usměvavým personálem. Vietnamka hned ví co bychom si asi dali. Výborné Hu Tien s krevetami a rybou a k tomu smažené závitky. Balada! Sousedka dokonce přináší vychlazené Tigery (pivo!). Když vidí jak jsme šťastni, chce nosit další a další. Pak si s námi chce každý připít a kupují nám piva... Přípitky je tak rozveselí, že se nemohou přestat smát a až se svíjí smíchem.

 Ukazují na naše kola - palec nahoru , a na motorku, palec dolu. No musíme jet dál.. dne už se blížíme k Soc Trang, ještě dva převozy, potom dlouhá asfaltka a už chaos města. Narážíme na první hypermarket, Coop, západní styl, jen před ním velké placené parkoviště motorek. Kupujeme 2 kartony Tigera a po delším bloudění náš na místní poměry hogo fogo - Khah san hotel s bazénem, kde strávíme den odpočinku.