co který ze 3 druhů vlastně obsahuje. Podle ceny rozhodujeme na střední cestu. Náplň křepelčí vajíčka a mleté masíčko. Mňam. Potom už trochu hlučná cesta přes most, pěkný kopec do nejvyššího bodu, kde jsme ve výšce přes 100 m a pak zase sešup dolu. Ale mosty jsou jediné kopce tady široko daleko. Přejíždíme na tzv. kokosový ostrov.
Je to vlastně pevnina mezi rameny Mekongu. A opravdu kokosové lesy kam oko poledne na obrovské rozloze. Hned jak to jde, uhýbáme z hlavní silnice a noříme se do spleti cest a cestiček. Některé jsou tak úzké, že se nevyhneme ani s motorkami. Provoz je tu ale skoro žádný, krása, jedeme hodně ve stínu palem, fouká mírný větřík.
Asi nejlepší cesta na kole dosud v životě. To je pravý ráj pro srdce cyklistovo. Je divné, že tu nejsou hordy cyklistů navezených sem cestovkami. Ale brzo asi budou, to přece není možné utajit! Dosud jsme ale na naší cestě nepotkali jediného zahraničního cyklistu. Pokračujeme podél vodních kanálů, občas překonáváme vodní toky na mini převozních lodích. Kdykoliv máme chuť se napít, je po ruce nějaký stánek nebo krámek. Střídáme různé druhy nápojů, nejvíc samozřejmě ledové kafe Café Sua Da, nápoj z
cukrové třtiny, colu atd.
V poledne dokonce k Tam Cóm (vepřové výpečky s rýži) se nám dokonce podaří (pomocí překladače) i vychlazené pivo /(Tiger) bez ledu!!! Tak dáme každý 2, kdo ví kdy se podaří další.
K večeru nás čeká poslední převoz přes jedno z hlavních ramen Mekongu. Je to pěkná šířka, jedem skoro půl hodiny! A pak už po cca 6 km jsme v Tra Vinh. Hledáme doporučený hotel od blogerského kamaráda Andrewa (Australan), který tu byl minulý rok, ale budova vypadá opuštěně. Takže volíme záložní variantu, troch méně udržovaný postarší hotel v centru. Na náměstí před Tržnicí potom klasickou noulovou Hu Tie, tontkrát Ga (kuřecí). Zákusek, jako všichni, nějaké kandované ovoce do sklenice (jako všechno tady s ledovou tříští) a různé příměsi, které stejně neznáme, ale chutná to skvěle!
Žádné komentáře:
Okomentovat