pevnině. Provoz je na této silnici opět hustý. A opět po několika km odbočujeme do pravé Delty.
Vesničky se střídají, propletence vodních kanálů a mostů, často je to rébus, jak se dostat do
správného směru. Google maps pomáhají, ale často se pletou.
Polední protižárová přestávka v
kavárně a odpoledne už se blížíme k dnešní atrakci, mangrovovému pralesu Tras su. Poslední
kilometry jsou ale peklo, vietnamsky rozestavěná silnice znamená absolutní nesjízdnost. Táhneme
naložená kola po nahrnutém valu na okraji cesty, propadáme se, jen z nás leje. Tedy to byl očistec.
Na pokraji vyčerpání konečně jsme na okraji pralesa. Krásná cesta ve stínu mangrove,
dojíždíme na vyhlídku Iva vystupuje nad prales, Petr (už tu byl vloni) zatím hlídá kola. Je tu
více bledých tváří, jedna tlustá asi Němka je promočená od hlavy k patě a má na sobě bahno.
Někam spadla, možná při přestupu na loďku. Vypadá dost komicky. K večeru dojíždíme k Chau Doc
už toho máma po dnešku celkem plné zuby. A na potvoru první kopec v Deltě, v pohraničním pásmu s
Kambodžou jsou i vysoké hory (v loni jsme je vyjížděli na motorkách) - Mekong mountains.
Tak to jste si dali do těla, to je nám moc líto, a především to, co čteme o dalším dnu - asi se projevila změna jídla. Tak držíme palce k brzkému uzdravení. Zítra na shle na komentáři.
OdpovědětVymazatRodičové
Místy drsná to cestička...
OdpovědětVymazat